Vždycky mě fascinovalo, jak po složení zkoušky většina informací naráz vyprchá. Do školy přijdete nabiflovaní, během zkoušky prokážete své vědomosti, a po odevzdání testu jako by mozek naznal, že učivo již není potřeba a může ho vymazat. Podobného jevu si všimla i psycholožka litevského původu Bluma Zeigarniková.
Ve 20. letech minulého století seděla s dalším psychologem Kurtem Lewinem v kavárně a možná z jakési pracovní deformace sledovala chování číšníků. Zaujalo ji, že si obsluha dobře pamatuje nezaplacené objednávky. Po zaplacení však měli číšníci s vybavením detailů transakce problém. Toto pozorování však na formulování efektu, který dostal jméno podle autorky– efekt Zeigarnikové– nestačilo. Bylo potřeba více důkazů.
Vliv vyrušení na paměť
Ve svých experimentech Zeigarniková požádala účastníky, aby dokončili sérii 18 až 22 úkolů. Některé z nich zahrnovaly manuální činnost, např. navlékání korálků, zatímco jiné vyžadovaly použití mentálních schopností, např. vyřešení rébusu. Polovinu účastníků nechala úkoly dokončit, druhou polovinu uprostřed činnosti vyrušila a požádala o vypracování jiného úkolu. Nedokončené úlohy odstranila z dohledu a po hodinové prodlevě účastníky vyzvala, aby si vzpomněli na činnosti, kterým se věnovali. Zeigarniková zjistila, že účastníci si dvakrát častěji pamatovali úkoly nedokončené než ty dokončené. Stejného výsledku dosáhla i v dalších třech experimentech, ve kterých obměňovala věk účastníků (dospělí vs. dospívající) a to, zda pracovali individuálně nebo ve skupině.
Související…
Když nás obelhává vlastní paměť. Naučte se rozpoznat falešné vzpomínky
Dominika Glaserová
Reklama
Kromě obtížnosti vybavování si dokončené vs. nedokončené úkoly zkoumala Zeigarniková také vliv doby přerušení úkolu a zjistila, že úkoly přerušené uprostřed nebo ke konci si účastníci pamatovali lépe než ty přerušené na začátku. Jinými slovy, čím blíže byli účastníci k dokončení úkolu při přerušení, tím pravděpodobněji si jej zapamatovali.
Proč to ten mozek dělá?
Máme ale nějaké zdůvodnění, proč si nedokončené úkoly pamatujeme lépe než ty, co jsme úspěšně splnili? Podle Zeigarnikové za tím stojí „psychické napětí“. Po dokončení úkolu dojde k uvolnění psychického napětí a úkol tzv. vypouštíme z hlavy. Naopak, pokud jsme práci nuceni přerušit, napětí přetrvává a v hlavě nám neustále šrotují myšlenky na nutnost jejího dokončení.
Vzhledem k omezené kapacitě krátkodobé paměti jde o logický proces. Abychom nějakou informaci udrželi v krátkodobé paměti, musíme vynakládat nemalé mentální úsilí, např. si ji opakovat). Zmínění číšníci si musí pamatovat mnoho podrobností o hostech, včetně toho, jaké nápoje a jídlo si objednali, proto obsluha v restauracích často používá papírek, nebo v dnešní době nějaké elektronické zařízení. Jelikož je udržení informací v paměti namáhavé, jakmile si je můžeme dovolit zapomenout (host už zaplatil), mozek na nic nečeká a uvolní místo pro další naléhavé údaje.
Existuje či neexistuje?
Účinky efektu Zeigarnikové potvrdil i výzkum Alana Baddeleyho. Účastníci měli omezený čas na vyřešení sady přesmyček. Pokud se jim nepodařilo vyřešit přesmyčku před vypršením času, prozradil jim hádané slovo výzkumník. Když byli později účastníci požádáni, aby si na anagramy vzpomněli, lépe si pamatovali slova, která nevyřešili, než ta, která vyřešili.
Pro uvolnění psychického napětí naštěstí není nutné všechny úkoly skutečně dokončit. Pouhé vytvoření plánu na dokončení nedokončeného váš hyperaktivní mozek uklidní.
Ale zdaleka ne všichni se na existenci efektu shodnou. Některé studie jej buďto vůbec neprokázaly, nebo zjistily, že pamatování si úkolů ovlivňuje celá řada dalších faktorů. Efekt je oslaben třeba tím, když daný úkol nedokončíme proto, že nám připadá nad naše síly. Snáze se nám také vybavují úkoly, byť dokončené, které pro nás byly důležité.
Využití efektu Zeigarnikové
Ať už je to však s platností efektu Zeigarnikové jakkoliv, našel bohaté uplatnění. Pokud sledujete seriály, určitě jste si všimli obliby autorů ukončovat seriálový díl uprostřed zajímavé pasáže. Tvůrci zkrátka sázejí na naše nutkání „dokončit“ sledování dějové linky v dalším díle. Dalším příkladem může být vyplňování profilu, např. na stránkách s nabídkami práce. Některé portály uživatelům ukazují zprávy typu „Váš profil je vyplněný na 49 %“, čímž zvyšují pravděpodobnost, že se k vyplňování údajů vrátí.
Efekt Zeigarnikové v každodenním životě
Neodbytnost nedokončených úkolů má vliv i na naši produktivitu, a je proto dobré naučit se s ní pracovat. Tak jako větší množství otevřených oken zpomaluje prohlížeč, zpomaluje větší množství nedokončených úkolů náš mozek. Pokud začnete psát článek, u něhož telefonujete s opravářem, a do toho si ohříváte oběd, skončíte buď s jídlem na uhel, nebo se vám do článku o efektu Zeigarnikové začnou vkrádat nadávky, kterými vás zavalí opravář, jehož jste omylem překřtili na brokolici. Rozdělené činnosti vám zkrátka neumožní plně se soustředit na to, co děláte právě teď. Pro uvolnění psychického napětí naštěstí není nutné všechny úkoly skutečně dokončit. Pouhé vytvoření plánu na dokončení nedokončeného váš hyperaktivní mozek uklidní.
Efekt můžete využít i ve svůj prospěch. Chcete-li si zapamatovat něco důležitého, zkuste si mezi učením dělat přestávky. Zatímco se budete soustředit na jinou činnost, vaše myšlenky se budou stále vracet ke studované látce, kterou si tak pravděpodobněji zapamatujete. Efekt Zeigarnikové vám může pomoci i při boji s prokrastinací. Pokud se vám do nějakého úkolu nechce, rozdělte si jej na menší části. Jakmile s prací začnete, budete motivovanější ji i dokončit.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
